Tato taneční akce je věnována intenzivní přípravě na novou taneční sezónu. Předmětem výuky jsou rozšířené základy vybraných Standardních a Latinskoamerických tanců. Zařazeny jsou také prvky kondiční a pohybové průpravy. Seminář je určen všem zájemcům o tanec, kteří si chtějí protáhnout tělo a zdokonalit své taneční umění.

termín: sobota 23. května 2026

9 - 16 hodin: 9 - 12h Rumba - Jive (Samba), 13 - 16h Waltz - Tango (Valčík)

12 - 13h polední pauza na oběd

místo: Sokolovna Skvrňany, Emingerova 1, Plzeň

cena za osobu: 800,- Kč

pod vedením: Zdeňka Jandy a Jitky Sakové

Informace a přihlášky na  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

( 4/4 takt, tempo 42 – 44 t/min )

Jive se během druhé světové války rozšířil do Evropy, kam jej přivezli američtí vojáci. Jeho domovinou je Harlem (čtvrť v New Yorku), kde vznikl ovlivněn různými hudebními a tanečními styly, jako jsou Boogie - woogie, Swing, Jazz, nebo Jitterbug. Následně jej standardizovali angličtí učitelé tance, zejména Alex Moore, Dimitri Petrides a Josephine Bradley. V 50. letech, kdy se stal díky poválečné vítězné euforii opravdovým hitem, byl zařazen mezi soutěžní latinskoamerické tance. Dodnes si zachovává různorodý charakter svých kořenů a dobré taneční páry tyto různé styly dokáží na parketě předvést podle charakteru doprovodné hudby. Později se z něj vyvinul Rock – and - roll, jako jeho rychlejší varianta, který je dnes samostatným soutěžním žánrem, plným akrobacie.

Základní krok má takzvanou jivovou přeměnu (tančenou jako krok - přísun - krok na jednu stranu a pak zpět krok - přísun - krok) zakončenou vratnou kolébkou, tedy překrokem vzad - vpřed.

(4/4 takt, tempo 25 - 27 t/min.)

Rumba je pomalý, lyrický afrokubánský tanec, který naznačuje milostnou hru, poezii tělesné lásky. Také je označována za tanec zamilovaných. Má množství podobných prvků s jinými tanci karibské oblasti, jako jsou Chacha, Salsa, nebo Mambo. Patrný je též vliv španělského Bolera.

Rumba se objevila v Evropě v roce 1923, zpočátku však příliš nenadchla. Snad pro Evropany neobvyklou rytmizací…

Charakteristickým prvkem je specifické časování kroků: Noha bez váhy je připravena na pozici na začátku dob 2,3 a 4 v taktu, zatímco přenesení váhy a akce těla se provádí v pozdní části dob 2 a 3 taktu. Krok, který začal na čtvrtou dobu se takto dokončuje ještě po celou první dobu taktu.

(4/8 takt, tempo 30 – 34 t/min)

Tango, jeden z největších symbolů argentinské kultury. Víc než sto let bylo Tango pokládané za tanec „velmi hříšný“ pro společenské sály, ale přesto se stalo velmi populárním. Hudba Tanga je dramatická, ohnivá, podmanivá a vzrušující. Argentinské Tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Rio de la Plata - Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). „Podle A. Matznera to byl původně černošský tanec z oblasti západoindického souostroví, který v 2. polovině 19. století zdomácněl v přístavní čtvrti Buenos Aires, kde byl zušlechtěn španělskou pohybovou kulturou (původní název baile noc corte)."

V dnešní době je tento tanec rozšířen takřka po celém světě a má různé formy, vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost. „Obyčejné“ Tango relativně často tancované a vyučované, má s argentinským Tangem společného velmi málo. Zůstala hudba (4/8 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – Argentinské Tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel (tanečníci se mohou i dotýkat hlavami). Oproti tomu britské tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Tato evropská verze také patří mezi soutěžní STT.