Standardní tance

V zahraničí jsou na některých soutěžích ještě uváděny, jako Modern, nebo Ballroom Dancing. „Jsou to tance vytvořené uměle anglickými profesionály koncem dvacátých let 20. století. Kvůli anglickému konzervatizmu se jim právě říká „moderní“. Vznikly na základě dlouhodobého důkladného studia vybraných tanců, které nejvíce vyhovovaly mentalitě Angličanů, jak v oblasti tzv. spotřebního tance, tak i z hlediska závodního, neboť již před formováním standardu se už ve Velké Británii na západní Evropě v moderních tancích soutěžilo.“

Kořeny vzniku STT lze spatřovat ve sportovním duchu viktoriánské Anglie, kdy byl kladen veliký důraz na soutěživost, gentlemanství a fair play. Tedy ideální prostředí pro vznik tohoto stylu tance.

Do standardních tanců patří Waltz, Tango, Valčík, Slowfox a Quickstep, přestože Tango je nepochybně původu latinskoamerického. Jediným důvodem, proč bylo do této kategorie zařazeno, je patrně fakt, že se Victor Silvester, Alex Moore a mnozí další profesionální tanečníci při standardizaci tohoto tance na něm provedli tolik změn, že původní Tango argentinské, už v něm nikdo nepozná a ani poznat nemůže. Vývoj těchto tanců pokračuje dodnes.

Latinskoamerické tance

Latinská Amerika je geografický pojem zahrnující Střední a Jižní Ameriku, kolonizovanou od počátků evropské přítomnosti v Novém světě především Španěly a Portugalci, kteří této oblasti vtiskli svou mentalitu a jazyk. Ze států, které se zde utvořily nás, vzhledem k předmětu této práce, zvlášť zajímají čtyři: Mexiko, Kuba, Argentina a Brazílie. Tyto země jsou totiž kolébkou některých společenských tanců. Jsou to Rumba, Samba, Chacha, Paso doble, nebo třeba Salsa, která si však doposud nevybojovala místo na tanečních soutěžích. Pro tuto skupinu tanců je charakteristické, že se v nich objevují jak prvky španělské, tak černošské a dokonce i arabské. V mexických a argentinských tancích převažují prvky španělské, v Brazílii a na Kubě se uplatňují prvky černošské a v obou skupinách je možno zjistit prvky orientální. Jsou vlastně pantomimou, znázorňující různé výjevy, nejčastěji milostné, plné dokonale ladných pohybů.

Latinskoamerické tance, které z hlediska sportovního tance standardizovali Angličané, přinesly zcela nový styl. Můžeme hovořit o evropské reflexi latinskoamerické taneční kultury. V poválečné době se v západní Evropě, ale také v Americe začaly hledat nové rytmy a tance. Ačkoli některé z LAT se v parke­tové úpravě objevily v evropských tančírnách již před 2. světovou válkou, po válce byly znovuobjeveny, neboť svým charakterem vyhovovaly mentalitě mládeže a přinesly oživení poválečným parketům. Především se jednalo o Rumbu a Sambu. K jejich standardizaci došlo krátce po druhé světové válce. „Z karibské oblasti se přidává Chacha a k latinskoamerické skupině tanců se přeřazuje Paso doble. Celý svět na čas ovládne Rokenrol a stává se jedním z inspiračních zdrojů posledního ze soutěžních tanců – Jive.