(3/4 takt, tempo 56 - 62 t/min)

Valčík je dle mého názoru nejkrásnější tanec, jeho zdánlivá jednoduchost z něj dělá tanec mistrů. Ne náhodou se mu také říká: „král tanců“. Nejpoužívanějším prvkem je otáčka vpravo a tanečníci své umění musejí předvést na pouhých šesti krocích to ovšem za vysokého tempa a v úplné otáčce.

Vznikl v Rakousku a jeho předchůdcem je také lidový tanec Ländler, který se do Vídně dostal začátkem 18. století. Název Valčík pochází z německého slova „walzer“, které souvisí se slovesem „walzen“, označující točivý pohyb. Kořeny Valčíku tkví v lidovém tanci, který se v ¾ taktu tančil v Rakousku a jižním Německu i u nás  (tzv. Sousedská).

Přerod z lidového tance na salonní probíhal zejména ve 2. polovině 18. století ve Vídni – Vídeňský Valčík. V městském prostředí získal nové taneční prvky a kvality a stal se společenským tancem. Je to první společenský tanec, ve kterém pár tančí v těsném uzavřeném standardním držení. Patří mezi točivé a kolové tance s typickým snížením a zdvihem – valčíkovou vlnou – a pravidelným otáčením o 360o ve dvou taktech. Ve 30. letech byl opětovně zařazen ke standardním tancům. (Na soutěžích se tančil v letech 1909 – 1911). I když se na počátku 20.století objevily názory o Valčíku jako tanci překonaném a odsouzeném k zapomenutí, tento tanec se ukázal mnohem životaschopnějším, než mohli kritici valčíkové éry tušit.