( 4/4 takt, tempo 42 – 44 t/min )

Jive se během druhé světové války rozšířil do Evropy, kam jej přivezli američtí vojáci. Jeho domovinou je Harlem (čtvrť v New Yorku), kde vznikl ovlivněn různými hudebními a tanečními styly, jako jsou Boogie - woogie, Swing, Jazz, nebo Jitterbug. Následně jej standardizovali angličtí učitelé tance, zejména Alex Moore, Dimitri Petrides a Josephine Bradley. V 50. letech, kdy se stal díky poválečné vítězné euforii opravdovým hitem, byl zařazen mezi soutěžní latinskoamerické tance. Dodnes si zachovává různorodý charakter svých kořenů a dobré taneční páry tyto různé styly dokáží na parketě předvést podle charakteru doprovodné hudby. Později se z něj vyvinul Rock – and - roll, jako jeho rychlejší varianta, který je dnes samostatným soutěžním žánrem, plným akrobacie.

Základní krok má takzvanou jivovou přeměnu (tančenou jako krok - přísun - krok na jednu stranu a pak zpět krok - přísun - krok) zakončenou vratnou kolébkou, tedy překrokem vzad - vpřed.